Jan Amos Komenský. Zklamali Poláci učitele národů?

Zachraň se, kdo můžeš!“ Píše se rok 1656 a na Lešno se jako velká voda valí rozvášněný dav chudáků, kteří se rozhodli bránit polskou státnost. Většina staveb ve městě se záhy ocitá v plamenech. Nemilosrdně pohlcují také dům českého učence Jana Amose Komenského, jenž zde před lety nalezl azyl. Teď oheň polyká i jeho největší dílo, na kterém pracoval přes 40 let!

Po výprasku Čechů v památné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 si panovnický rod Habsburků došlápne na všechny nekatolíky v českých zemích – Jana Amose Komenského (1592–1670) nevyjímaje. Vyhlášený teolog a biskup protestantské církve s názvem Jednota bratrská se v několika následujících letech musí ve své vlasti skrývat jako uprchlý trestanec. Třebaže se načas usazuje na panství významného šlechtice Karla staršího ze Žerotína, ani zde nenachází klid. Situace v Čechách je pro něj tak neúnosná, že se nakonec rozhoduje vyměnit život psance za život exulanta.

Otevřená náruč

Naštěstí Lešno, kam přichází v roce 1628, zná ze své předchozí návštěvy. Zpočátku doufá, že se brzy vrátí do Čech, ale nakonec si v Polsku rychle zvyká na „druhý domov“. Časem si podle vlastních slov připadá jako „na předsunuté hlídce, kde víc vidí a dovídá se víc věcí“. Dobře si uvědomuje, že Lešno má strategickou polohu. Leží na spojnici slezské Vratislavi s Poznaní a Gdaňskem a přes Balt se západoevropskými centry v Nizozemí, v severozápadním Německu a Anglii. Odsud se bude Komenskému dobře organizovat odboj Jednoty bratrské proti bezpráví páchanému v Čechách…

„Vítám vás, přátelé. Buďte tu jako doma,“ přijímá Komenského a jeho bratry s otevřenou náručí správce města Rafael VII. Leszczyński. Ten vzdělaným mužům přeje, stejně jako pozdější správce a slezský šlechtic Jan Jerzy Szlichtyng (1597–1658).

Zoufalství emigranta

Český myslitel do Lešna rozhodně nepřijíždí odpočívat, jak uvádí některé prameny. Hned po příchodu se stává učitelem na zdejším gymnáziu a posléze i jeho rektorem. Píše zde také své nejznámější dílo Labyrint světa a ráj srdce, ve kterém se mimo jiné promítají jeho negativní zkušenosti z nucené emigrace. Komenský, coby poutník procházející labyrintem, ve spise říká: „Já ani se na to dívati, ani bolesti srdce déle snášeti nemoha, prchl jsem: na poušť někam, aneb raději, kdyby možné bylo, z světa ven utéct chtěje.“

Když roku 1632 přebírá funkci sekretáře Jednoty bratrské, dostává na starost studenty, které církev posílá do Německa, Nizozemí a Anglie, aby tam studovali na vysokých školách. Rukama mu prochází korespondence s nejvyššími představiteli těchto institucí. Komenský stále bedlivě sleduje, co se děje v Evropě, a nevzdává se myšlenky, že se jeho vlast jednou vymaní ze spárů habsburské monarchie.

Spojencům posílá šifry

Zatímco Lešno v polovině 17. století utěšeně rozkvétá, v Evropě to vře jako v rozžhaveném kotli. Švédská královna Kristýna I. (1626–1689) se v roce 1654 vzdává vlády a konvertuje ke katolictví. K moci se dostává její bratranec Karel X. Gustav (1622–1660), který opět zatouží povznést válečnou slávu skandinávské země. Komenský neváhá a obnovuje s protestantským Švédskem korespondenci. Posílá ale také řadu dopisů do Anglie, v jejímž čele momentálně jako lord protektor stojí Oliver Cromwell (1599–1658), který vystupuje jako ochránce evropských protestantů. „Železo se musí kout, dokud je žhavé,“ říká si nejspíš Komenský a své listy posílá po zvláštních poslech. Píše tajnými značkami nebo používá neviditelný inkoust.

Jan Amos Komenský díky svým pedagogickým pracem získává přezdívku „učitel národů“. Zvou ho na univerzity v řadě evropských měst. Nabídky ale zpočátku odmítá. První významnou přijímá až roku 1641. Tehdy se rozhoduje vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během kterého vystupuje i před prestižní Královskou akademií věd.

Mistr Jan Hus. Muž, který položil život za pravdu

Je 6. července 1415. Kostnický koncil právě skončil. Pověření biskupové nasazují muži na hlavu okrouhlou papírovou korunu, na které svítí nápis: „Tento jest arcikacíř!“ Mistr Jan Hus kráčí hrdě po předměstské louce, za chvíli jej pohltí plameny. Ještě může odvolat. Ne, neodvolá, chce zemřít podle pravdy evangelia. 

Jan Hus spatřil světlo světa v jihočeském Husinci u Prachatic pravděpodobně v roce 1369. V jednadvaceti letech začal studovat na pražské Karlově univerzitě, kde nejprve získal titul bakalář a posléze se z něj stal mistr svobodného umění. Jakmile ukončil studium na univerzitě, působil zde jako profesor a v roce 1400 byl vysvěcen na kněze.

Kritika bohatých
O dva roky později již přednášel plamenné projevy v pražské Betlémské kapli. Mistr Jan Hus byl vynikající řečník, který svým kázáním dokázal strhnout obyčejné lidi a také se stal jejich symbolem. Ve svých kázáních kritizoval bohaté církevní hodnostáře a výstřednosti bohatých. Například se stavěl proti hromadění majetku nebo prodávání odpustků. O dva roky později již přednášel plamenné projevy v pražské Betlémské kapli. Mistr Jan Hus byl vynikající řečník, který svým kázáním dokázal strhnout obyčejné lidi a také se stal jejich symbolem. Ve svých kázáních kritizoval bohaté církevní hodnostáře a výstřednosti bohatých. Například se stavěl proti hromadění majetku nebo prodávání odpustků.

Zákaz a obhajoba
Hus nebyl pouze skvělý kazatel, ale také významný literát. Jeho myšlenky uznávala i odborná veřejnost. Mezi důležitá díla patří latinský spis O církvi (De Ecclesia) vydaný v roce 1413, který vychází z myšlenek Jana Viklefa (1320–1384). Tento profesor oxfordské univerzity upozorňoval na obrovský rozdíl mezi církevním učením o chudobě, prostém životě a lásce k bližnímu a mezi skutečným životem církevních představitelů. Roku 1412 napětí mezi Husem a špičkami církve vyvrcholilo. Veřejně vystoupil proti odpustkům a papež mu zakázal vykonávat v Praze církevní obřady. Jan se odvolal na učení Ježíše Krista a odmítl papeži poslušnost. Brzy na to opustil Prahu a přestěhoval se na venkov, kde kázal pod širým nebem v okolí hradů Krakovec u Rakovníka a Kozí Hrádek v jižních Čechách. Dva roky před svou smrtí dokončil český výklad bible Postila a na jaře roku 1414 ho vyzval císař Zikmund Lucemburský (1368–1437), aby se ospravedlnil před koncilem svolaným v Kostnici.

Pravda je jen jedna
Přestože měl od něj průvodní list o osobní nedotknutelnosti, v německém městě Kostnici ho zatkli a začali vyslýchat. Na ekumenickém koncilu byl obviněn z kacířství a zástupci církve ho žádali, aby své učení odvolal a podrobil se autoritě koncilu. Hus však ze svých názorů nechtěl slevit, a proto byl prohlášen za nepoučitelného a zatvrzelého kacíře. 6. července 1415 šestačtyřicetiletého kněze pohltil nemilosrdný oheň a jeho popel byl rozprášen v řece Rýn. Krátce po této justiční vraždě začaly řinčet zbraně v Českém království, protože začala husitská revoluce. Teprve o šest století později římsko-katolická církev mistra Jana Husa rehabilitovala a v roce 1999 papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje jeho kruté smrti a uznal ho jako reformátora církve.

www.rozhlas.cz/devitky

Hasičská fontána Praha 2018. Světová vodní show rozzářila Vltavu

V sobotu 2. června 2018 ve 22.00 na řece Vltavě v srdci Prahy vytryskla největší hasičská vodní fontána na světě. Do unikátního projektu se zapojilo přes tisíc českých profesionálních i dobrovolných hasičů. Cílem akce byla nejen oslava české státnosti, ale také originální představení práce hasičů České republiky.

Není žádným tajemstvím, že 28. října 2018 uplyne 100 let od vzniku samostatného československého státu. Čeští hasiči s předstihem oslavili toto výročí po svém. V jeden moment pod jejich kontrolou začalo chrlit vodu 240 proudnic – 141 jich bylo na smíchovské a novoměstské náplavce, 35 na Palackého mostě a 50 na Jiráskově mostě. Pro změnu z pontonů ve středu Vltavy se najednou vzneslo do vzduchu 14 tekutých sloupů. Vodní proudy na Palackého mostě měly symbolizovat pramenící Vltavu a voda, jež se valila z Jiráskova mostu, pak demonstrovala mohutnost a divokost nejdelší české řeky. Není totiž náhodou, že její název je odvozen od germánského „Wilt-ahwa“, což znamená divoká voda. Představte si, že během dvaceti minut hasiči z Vltavy odčerpali a zase do ní vrátili tři miliony litrů. Tolik vody je například v největším českém akvaparku v Čestlicích. Kdo však přišel s nápadem oslavit výročí republiky hasičskou fontánou přímo v hlavním městě? „Uspořádat Hasičskou fontánu v Praze napadlo již před třemi lety dobrovolného hasiče Jiřího Havnera ze Skalice u České Lípy. V roce 2015 se snažil se mnou a senátorem Jiřím Voseckým najít a oslovit ke spolupráci partnery v hlavním městě. Mnozí ho varovali před možnými úskalími, problémy a povinnostmi spojenými s organizací takového projektu v Praze. Myšlenka dále zrála a přišla ke slovu opět v roce 2017, kdy se ale věcně rozhodlo, že takto obrovský projekt vyžaduje delší čas a prostor pro celou řadu jednání, získání povolení a dalších nezbytných organizačních procedur. Tehdy se rozhodlo, že nejvhodnější příležitostí pro realizaci významného počinu bude bezpochyby výročí 100 let československé státnosti a s ním spojený rok 2018,“ uvedl ředitel územního odboru Litoměřice HZS Ústeckého kraje plk. Ing. Boleslav Lang, který je zároveň spoluzakladatelem spolku Hasičské fontány. „Nezbývalo než stanovit konkrétní termín akce, kterým se stal 2. červen, a založit s dalším kolegou Davidem Sobotkou spolek Hasičské Fontány, který se stal organizátorem akce. Ten by ale bez významné a zásadní podpory MV-generálního ředitelství HZS ČR nemohl tak rozsáhlou a organizačně náročnou akci uskutečnit, za což patří velký dík generálnímu řediteli HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslavu Rybovi a jeho týmu, který spolek Hasičské fontány podpořil ve všech směrech,“ dodal.

Od překážek ke hvězdám

Největší vodní světelné show, jakou kdy Praha zažila, se aktivně zúčastnilo 1 055  hasičů z 207 hasičských družstev z celé České republiky. Ti natáhli celkem 455 hadic o celkové délce 6 950 metrů a vodní show ozářilo 102 světel v národních barvách, tedy bílé, červené a modré. Představte si, že voda stříkala až do výše 80 metrů a choreografii řídilo 7 dirigentů na vyvýšených plošinách. Přípravy na tuto akci více jak rok zaměstnávaly desítky lidí nejen z HZS ČR. Především bylo potřeba technicky zvládnout zvukové a světelné zajištění akce v rozlehlém prostoru mezi Jiráskovým a Palackého mostem. Choreografii fontány si vzal na starost režisér České televize Stanislav Vaněk a Česká televize byla i hlavním mediálním partnerem. Její programátoři vytvořili speciální aplikaci určenou pro tablety s jednoduchou navigací pro dirigenty, kterou ještě před Vánoci dodali sborům dobrovolných hasičů. Další okruh, který se musel vyřešit, byli samotní hasiči. Muselo se zajistit jejich ubytování, stravování a doprava po Praze. Tuto činnost HZS ČR zná ze situací, kdy je potřeba nouzově ubytovat a stravovat lidi, kteří byli evakuováni z domovů například z důvodu povodní. Mnoho dalších činností ale bylo pro hasiče zcela nových. Především rozmístění vysokotlakých proudů vody na náplavkách, synchronizace začátku fontány, viditelnost na dirigenty a podobně. Mnohá řešení byla bolestivá a provázela je řada nezdarů. Například týden před konáním fontány se během většího nácviku v rámci Sloupských hasičských slavností zjistilo, že už při zapnutí tabletů se většina z nich rozchází o čtyřicet taktů. Nakonec Česká televize dodala deset stejných tabletů, do kterých se podařilo nainstalovat software tak, aby se opravdu spustil v jeden okamžik. „Ještě ve čtvrtek večer, kdy celý organizační tým běhal po náplavkách a snažil se zjistit, odkud a jak bude na dirigenty vidět, nebylo jasné, jestli bude možné celou fontánu oddirigovat. Že se to podařilo vyřešit již v pátek při generálce a potom úspěšně realizovat během slavnostního večera v sobotu, považuji za malý zázrak,“ popsala dramatickou situaci tisková mluvčí MV-generálního ředitelství HZS ČR kpt. Mgr. Nicole Zaoralová.

Počátky hasičských fontán

Když se na konci 80. let minulého století zrodila idea na pořádání hasičských fontán, málokdo mohl tušit, že o třicet let později v takovém rozsahu propukne vizuální show také v Praze. „Myšlenka na pořádání hasičských, ručně ovládaných fontán, zazněla zcela poprvé v severočeské obci Nový Oldřichov již před více než třiceti lety a tam se také úplně poprvé uskutečnila. Místní dobrovolní hasiči vždy patřili k velmi aktivním, o čemž svědčí také hasičské muzeum, jehož sbírka prezentuje unikátní hasičské stříkačky a zařízení z daleké i nedávné historie. Hasiči z Nového Oldřichova unikátním nápadem inspirovali mnoho kolegů hasičů, a tak se fenomén fontán rozvíjel dále a s každou novou fontánou, zorganizovanou ať již na malém obecním rybníčku, koupališti nebo na velké vodní ploše nabíral na originalitě provedení a výsledném efektu. Potomci otců fontány z Nového Oldřichova ji dále přivádí k technické dokonalosti a obohacují ji o nové prvky, zejména v rámci světelného podkreslení a tím inspirují další následovníky,“ popsal úplné počátky hasičských fontán plk. Ing. Boleslav Lang.

Přípravy vrcholí

Ve středu 30. května 2018 začala celá akce záborem a oplocením části smíchovské i novoměstské náplavky, označením pozic světel a proudnic a očíslováním pozic pro hasiče. Organizátoři akce rozmísťovali kabely potřebné k ozvučení a osvětlení. Instalovaly se elektrocentrály a režijní kontejner. Na tyto činnosti o den později navázala další instalace veškerého zařízení a konaly se přípravy na zkoušky světel a zvuku. Ve čtvrtek 31. května proběhl zátěžový test a v pátek 1. června 2018 pak všechna hasičská družstva začala najíždět na náplavky, aby vyložila svojí techniku potřebnou k realizaci fontány – čerpadla, hadice i proudnice. Během dne postupně odplouvaly lodě, které kotvily v těchto místech, zároveň z Vltavy zmizely i přístavní můstky. Později večer došlo také k uzavření přístupových schodišť na náplavku na Rašínově nábřeží pro veřejnost a uzavření plavby lodí mezi Palackého a Jiráskovým mostem. Velkolepá show mohla propuknout.

Tři, dva, jedna – startujeme

„Hasičská fontána bude vytvořena vším, co hasiči v práci běžně používají – čerpadly, požárními hadicemi a proudnicemi. Oslavte i vy spolu s nimi a dalšími přáteli významné výročí české státnosti. Prožijte slavnostní večer plný akce a odneste si zprávu o tom, že Česká republika je díky hasičům v nejlepších rukou,“ zahájil akci moderátor Miroslav Vaňura, který pravidelně vystupuje na hasičských akcích. Vodní produkci otevřela melodie české národní hymny skladatele Františka Škroupa. Poté následovala část symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany, která vygradovala ohňostrojem. Závěr pak patřil Slovanskému tanci č. 15 českého velikána Antonína Dvořáka. Tisíce Pražanů i turistů sledovalo celou akci z mostů a obou vltavských nábřeží a nakonec dlouhým potleskem ocenilo velkolepé přestavení. Jak hodnotí celou akci s odstupem času tisková mluvčí kpt. Mgr. Nicole Zaoralová? „Byla to logisticky velmi náročná a stresující akce, ale všechny problémy, které vznikly, se nakonec podařilo vyřešit. Lidé měli z unikátního představení velmi dobrý zážitek,“ konstatuje a zároveň dodává: „S ohledem na řadu úskalí během organizace do budoucna nepočítáme, že by se hasičské fontány konaly každý rok. Pokud však bude z řad dobrovolných hasičů zájem, v pozdějších letech takovou akci podpoříme. Nicméně my organizátoři zatím s úsměvem říkáme, že si ji umíme představit až k dvousetletému výročí.“ A jak vidí budoucnost hasičských fontán ředitel územního odboru Litoměřice? „Jestli se budou konat další hasičské fontány v takovém rozsahu plně závisí na tom, zda budou mít dobrovolní hasiči nadále čas věnovat se vedle hasičské práce a poslání chránit lidské životy a majetek také těmto, řekněme, kulturním a společenským akcím. Hasičská fontána je ale tak hezkým a pozoruhodným dílem, že by měla mít nadále místo nejen v hasičské historii, ale zejména v hasičské budoucnosti.”

Leonardo da Vinci. Snílek, který chtěl létat jako pták

Leonardo nervózně přechází potemnělou místnosti. Vypadá jako mág, který se chystá učinit mocné kouzlo. Občas dlouhými prsty zkontroluje křivky právě dokončeného stroje. Zítra přijde jeho velký den. Pokud se mu podaří vzlétnout, svět se od základu změní a lidé strnou v úžasu.

Zdá se ti někdy o tom, že létáš jako pták? Leonardo o tom snil už jako malý kluk. Dokonce byl přesvědčený, že to někdy v životě dokáže. Od malička pozoroval let ptáků. A snažil se přijít na to, jak je to možné, že se umí vzepřít zemské přitažlivosti. Na ptáky se totiž díval jako na dokonalý stroj. Jednou si do deníku napsal, že „pták je stroj řízený matematickými zákony“. Aby to dokázal, rozhodl se podobný létající stroj sestrojit. Prý se tak obával, aby mu někdo jeho objev neukradl, že raději zabednil všechna okna ve svém domě. Některé jeho návrhy ale nevycházejí z letu ptáků. Kdybys chtěl řídit jeho první vzdušný stroj, musel bys být přinejmenším superman. Krčil by ses ve stísněném prostoru a pomocí rumpálu ovládal rukama i nohama najednou čtyři křídla.

Jen pro odvážné

Když se Leonardo konečně vynořil se svým novým vynálezem, všichni si mysleli, že se zbláznil. Vypadal jako obrovská křídla nějakého ptáka z pravěku. Dnes ti to možná nepřijde tak mimořádné – všude kolem sebe vidíš různá letadla, padáky a rogala – ale uvědom si, že lidé Leonardovy doby nikdy nic podobného nezažili. Museli být fakt v šoku! Teď zbývalo jen sehnat odvážlivce, kdo jeho vynález vyzkouší. Představ si, že by volba padla na tebe! Leonardo by ti křídla připevnil na záda jako batoh. Tím bys křídla rozpohyboval. Pak bys musel máchat rukama tak rychle, dokud by ses neodlepil od země. Myslíš, že bys to dokázal? Nedokázal. Protože křídla jsou moc těžká a tvoje ruce příliš slabé. Ale Leonardo by se nedal odradit neúspěchem. Vzal by tě na střechy některého z milánských paláců v Itálii a nechal by tě hopsnout dolů. Jejda. Co by se stalo, kdyby létající stroj selhal? I na to Leonardo myslel. Měl bys na sobě připevněné měchy, které by se při letu naplnily vzduchem a při dopadu tě ochránily – tedy podle Leonarda. Nepřipomíná ti tento objev jiný moderní vynález? Jasně, airbag (čti érbek), který bývá v autech. Zařízení, které se při bouračce nafoukne, a tak může pasažérům zachránit život. A jak to dopadlo se statečným letcem? Někde se dočteme, že vyvázl se zlomenou nohou, ale s jistotou víme jen to, že Leonardův letecký pokus byl zkrátka neúspěšný.

Nové trendy systémů varování a informování obyvatelstva

Ve dnech 31. ledna až 1. února 2018 se v ostravské metropoli uskutečnilo mezinárodní sympozium Ochrana obyvatelstva – Zdravotní záchranářství 2018. Hlavními tématy byly nové trendy v systémech varování a vyrozumění obyvatelstva při mimořádných událostech a krizových situacích, problematika modernizace systému varování obyvatelstva z pohledu energetických společností, projekt obměny a modernizace Jednotného systému varování a vyrozumění obyvatelstva v okolí jaderných zařízení a zdravotní záchranářství. Spíše než vyrozumění orgánů krizového řízení a složek integrovaného záchranného systému, které řeší jiné technologie, potřebujeme informovat obyvatelstvo o průběhu mimořádné
události.

Na přelomu ledna a února bylo na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava opravdu živo. Více než 350 návštěvníků sledovalo se zájmem přednášky předních odborníků nejen z České republiky a Slovenska, ale také z Polska, Norska, Rakouska a Španělska. Hlavní pořadatelé? Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky a Fakultní nemocnice Ostrava. Generálním sponzorem akce byla společnost ČEZ.

O budoucnosti zapojení moderních technologií do systému varování a informování obyvatelstva v horizontu let 2020 až 2030 promluvil náměstek generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Daniel Miklós, MPA. Připomněl, že ačkoli stávající systém ochrany obyvatelstva je stabilní a mnohokrát prověřený, svět se neustále mění a Česká republika by měla být schopná na všechny změny pohotově reagovat. Doporučil se zaměřit na nové trendy v informování obyvatelstva, propojení se systémy takzvaných „měkkých cílů“ a také na media, sociální a mobilní sítě. Zároveň vyzval příslušníky akademické obce, aby se více zabývali praktickými řešeními současné situace, a upozornil na chybějící finance. Například obměna zastaralých rotačních sirén za elektronické by stála téměř jeden a půl miliardy korun. „Tato konference si neklade za cíl přinést řešení současné situace, ale především vyvolat diskuzi. Ve stále hektičtější době je stále vzácnější se potkávat,“ připomněl hlavní účel konference.

Otevřený mezinárodní přístup

Pozvání přijala řada zahraničních hostů. Ve svém vystoupení popsal zabezpečení varování a vyrozumění obyvatelstva a především stav sirén ve Slovenské republice Ing. Miroslav Medo z Ministerstva vnitra Slovenska. „V současnosti je trvale osídlené území Slovenské republiky pokryté účinnou úrovní výstražného zvukového signálu na 58,04 % a počet obyvatel, které je možné informovat je 3 154 484. Elektronických sirén splňující technické požadavky v síti civilní ochrany je 911 a počet sirén fungujících v autonomních systémech je 844,“ popsal situaci na Slovensku inženýr Medo.

O zabezpečení varování a vyrozumění v Polsku informoval Wojciech Radecki z Ministerstva vnitra a správy Polské republiky. V přednášce se zaměřil na Regional Warning System (RSO), který se v současnosti používá v Polsku a který pokrývá celé jeho území. „RSO je vyspělý univerzální systém. Bezplatně informuje občany o nadcházejícím nebezpečí, ať se jedná o meteorologické, hydrologické nebo silniční nebezpečí,“ uvedl během přednášky. Pokud tedy v Polsku nastane mimořádná situace, informace se zveřejní nejen na webových stránkách daného vojvodství a v mobilních aplikacích Android, IOS, Windows Phone, ale také na celostátních programech šířených pozemním signálem a hybridních televizích. „V Polsku k dnešnímu dni používá hybridní televizi 3 % populace, což je zhruba přes 1 145 000 občanů,“ upřesnil Radecki.

 Další evropské varovné systémy

UMS ASA je norská technologická společnost se sídlem v Oslu. Má více než 1 200 zákazníků po celém světě a systémem varování UMS (Unified Messaging Systems) pokrývá přes 500 milionů lidí. Zároveň má strategickou partnerskou dohodu s UNISDR (Mezinárodní strategie OSN pro omezování katastrof) a pomáhá zemím a organizacím při vytváření rámců pro krizové řízení a oznamování. Do České republiky tento systém přijeli představit norští experti Michael SargeantFeliks Vainik. UMS poskytuje varování, která umožňují veřejným i soukromým subjektům komunikovat se zákazníky a občany prostřednictvím různých kanálů před, během a po neočekávaných a neplánovaných událostech. Pro zasílání kritických zpráv využívá více technologií včetně stávající infrastruktury telekomunikačních operátorů. „Naše řešení pomáhají zachránit životy a omezit škody na majetku tím, že poskytují důležité informace správným lidem, přes správné kanály a ve správný čas. Mobilní telefon je v současnosti nejčastěji používaným komunikačním kanálem po celém světě, a proto je nejúčinnější platformou pro informování a varování lidí,“ shrnuli norští odborníci výhody systému.  Ve kterých zemích národní varovací systém UMS funguje? Ve Švédsku, Norsku, Finsku, Dánsku, Velké Británii, Belgii, Singapuru, Nizozemsku, Řecku, Kambodži a dokonce ve dvou pobřežních státech v Indii.

V Rakousku se používá Katwarn

Z nedaleké Vídně přijel představit, jak funguje varování a informování obyvatelstva v Rakousku Christian Krol ze Spolkového ministerstva vnitra. Mimo jiné seznámil účastníky konference s rakouskou koncepcí dispečerských center a dalších vnitrostátních služeb tísňového volání. Ve druhé polovině přednášky se zaměřil na bezplatný varovný a informační systém Katwarn, jenž rozesílá veřejnosti upozornění a rady vládních agentur nebo odpovědných bezpečnostních organizací během mimořádných událostí. Ačkoli si můžete Katwarn stáhnout kdekoli na světě, oznámení budete moci přijmout pouze v místech, kde příslušné orgány oficiálně přijaly systém do provozu nebo spolupracují v rámci roamingové technologie Katwarn. Ze španělské univerzity University of León přicestovala profesorka Leonora Calvo Galvánová, která popsala základní problémy varování a vyrozumění spojené s rozsáhlými požáry ve Španělsku. V této zemi ležící na Pyrenejském poloostrově totiž průměrně za rok vypukne 20 000 lesních požárů a shoří plocha až 160 000 hektarů. Z toho 35 000 hektarů lesa a 125 000 hektarů křovin či jiných porostů. Proto španělské zkušenosti z častou likvidací požárů lesních porostů jsou velmi cenné i pro české hasiče. 

Zhodnocení konference

Během sympozia zaznělo mnoho odborných přednášek jak od expertů státní správy, tak soukromého sektoru či neziskových institucí jako Armáda spásy Adelante, ADRA nebo Diakonie Českobratrské církve evangelické. Hlavním cílem konference bylo především vyvolat diskuzi mezi odborníky o zapojení moderních technologií do systému varování a informování obyvatelstva. Jak hodnotí 17. ročník konference zástupci pořadatelů? „Z hlediska nosného tématu Nové trendy v oblasti varování a informování obyvatelstva v krizových situacích se konference určitě povedla. V rámci jednoho bloku účastníci měli možnost porovnat směry, kterými se v této oblasti ubírá Česká republika a její sousedé Slovensko, Polsko, Rakousko, a zároveň mohli v přednášce představitelů firmy UMS z Norska vidět i směřování dalších států – Holandska, Norska, Švédska a dalších. Podle našich informací zvolené téma i přednesené příspěvky účastníci konference hodnotili kladně. Je to pro nás i velký závazek a cíl do budoucna. Rádi bychom „ten náš malý rybníček“ bezpečnostní komunity rozvířili pohledy zvenčí a zapojili do stanovených témat konferencí více zahraničních odborníků,“ zrekapitulovali uplynulé dva dny prezidentka Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ing. Lenka Černá a Ing. Petr Berglowiec z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Časopis 112

Sportovec Ministerstva vnitra 2017? Hasiči získali dvě ceny!

Královnou ankety Ministerstva vnitra za loňskou sezonu se stala Gabriela Koukalová. Biatlonistka vystřídala na sportovním trůnu rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, která ovládala anketu v předešlých čtyřech letech. Ocenění získal také hasičský mistr světa soutěže Ultimate Firefighter Petr Moleš a týmovou cenu si odnesla i reprezentace profesionálních hasičů v TFA.

Ministerstvo vnitra má být právem na co hrdé. V jeho řadách jsou talentovaní amatérští sportovci, kteří se pravidelně umisťují na předních příčkách ve světových soutěžích a dokážou vynikat v nabité konkurenci. 3. října 2017 to potvrdil jedenáctý ročník soutěže Sportovec roku Olymp Centra sportu Ministerstva vnitra (Olymp CS MV). Ve velkém sálu kongresového centra České národní banky na pražském Senovážném náměstí se předávaly ceny nejúspěšnějším sportovcům uplynulé sezony. Na slavnostní večer dorazil také ministr vnitra Milan Chovanec, který během předávání poděkoval všem oceněným sportovcům.

Od úspěchu k úspěchu

Slovo „amatér“ vychází z latinského slova „amare“ a znamená „milovat“. A čeští hasiči musí mít k hasičským soutěžím opravdový vztah. Přestože se na ně připravují ve volném čase, jsou v nich velmi úspěšní. Devatenáctičlenná komise složená z vedoucích jednotlivých oborů Olymp CS MV a jejího ředitele Jiřího Berana ocenila českou reprezentaci profesionálních hasičů za úspěch na letošním mistrovství Evropy v disciplínách TFA (anglicky Toughest Firefighter Alive – česky Nejtvrdší hasič přežije – pozn. red.). Evropské klání se odehrálo v německém Mönchengladbachu a naši borci v konkurenci osmadvaceti týmů vybojovali celkem devět medailí – čtyři zlaté, dvě stříbrné a tři bronzové. Znovu tak potvrdili, že v disciplínách TFA nemají ve světě konkurenci. Toto družstvo totiž získalo titul mistra Evropy již po desáté v řadě. Co jejich úspěchu říká náměstek generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. František Zadina, který se zúčastnil předávání? „Ocenění reprezentantů TFA mně velice těší. Disciplíny TFA patří mezi nejtvrdší hasičský sport. Zajímavé je, že v počátcích šlo o prezentaci přetlakových přístrojů Scott. Výrobce chtěl touto formou přesvědčit hasiče, že je dýchací přístroje ochrání také v nejtěžších podmínkách zásahu. Postupně si vzali hasiči disciplíny TFA za své, protože rozvíjely sílu, vytrvalost a udržovaly je v kondici – vše tolik potřebné pro zásahovou činnost hasičů. Reprezentanti TFA si cenu plně zaslouží, vždyť jsou po desáté mistry Evropy.“

Nejtvrdší hasič přežije!

To, že jsou čeští hasiči tvrdí chlapi, se všeobecně ví. To, že jsou nejtvrdší na světě, ví jen zasvěcení. Porota Olymp CS MV ocenila v současnosti nejtvrdšího hasiče světa Petra Moleše, který si přivezl tři zlaté medaile ze Světových hasičských a policejních her z Los Angeles. Místní velitel z Žarošic na Hodonínsku absolvoval všechny disciplíny Ultimate Firefighter jako jediný ze soutěžících pod pět minut a zároveň pomohl českému týmu ve dvou disciplínách. Co pro něj toto ocenění znamená? „Je to pro mě určitě veliká čest a odměna za uplynulou sezonu, která byla dlouhá a náročná. Ocenění si velmi vážím i z toho důvodu, že mě porota ocenila spolu s takovými sportovními osobnostmi, jako je Koukalová, Sáblíková nebo Emons,“ uvedl jihomoravský rodák. Brigádní generál Zadina se usmíval. „Samozřejmě mě také potěšilo absolutní vítězství Petra Moleše z HZS Jihomoravského kraje na letošních Světových policejních a hasičských hrách z Los Angeles. Jsem hrdý na to, že nejtvrdší hasiči světa jsou příslušníci Hasičského záchranného sboru ČR. Děkuji tedy borcům českého týmu TFA za vzornou reprezentaci Hasičského záchranného sboru ČR a přeju jim, aby vítězili i nadále,“ dodal.

Od amatérů k profesionálům

A co profesionální sportovci? První dvě místa obsadily ženy – biatlonistka Gabriela Koukalová s rychlobruslařkou Martinou Sáblíkovou. Ledová královna s malorážní puškou na zádech na slavnostní vyhlášení nakonec nedorazila, protože dohání tréninkovou ztrátu způsobenou zdravotními problémy, a cenu převzala její maminka Gabriela. Ta ještě pod jménem Svobodová v roce 1984 v Sarajevu získala bronzovou medaili z olympijské štafety v běhu na lyžích. Bronzovou medaili si odnesl Ondřej Moravec. I když se v uplynulé sezoně rozjížděl pomalu, jeho výkonost „šla nahoru“ a na světovém šampionátu ve vytrvalostním závodu na dvacet kilometrů mu prvenství uniklo jen „o vlásek“. „S výsledky jsem naprosto spokojený. Ačkoli sezona nezačala úplně ideálně, druhou třetinu jsem zvládnul hodně obstojně. Byl jsem sice velmi blízko, abych mistroství světa vyhrál, ale už jsem takových závodů zažil několik a každý rok je čím dál těžší. Udržet se mezi nejlepšími je už ‚extrakousek‘,“ popsal rok 2016 biatlonista.

9c je prostě 9c

Mezi oceněnými zazářil Adam Ondra, který získal hned dvě ceny – cenu ředitele Olympu Jiřího Berana za Sportovní výkon roku 2017 a poté cenu pro šestého nejlepšího sportovce Ministerstva vnitra. Jak hodnotí čtyřiadvacetiletý lezec uplynulou sezonu? „Vzhledem k tomu, že se mi podařilo zdolat cestu o obtížnosti 9c, je to moje nejúspěšnější sezona v životě. Tohoto výkonu si cením nejvíc. O cestě 9c si spousta lidí myslela, že bude trvat daleko déle, než ji nějaký lezec zdolá. Od obtížnosti 9b+ mi vývoj trval pět let a rozhodně to nebylo tak, že jsem dva roky trénoval jen na tuto cestu. Nicméně jsem v ní zúročil dvacet let lezecké kariéry, protože je extrémně náročná a při jejím zdolávání se kombinuje rozmanitá škála dovedností,“ okomentoval mladý lezec nevšední kousek před kamerami České televize na tiskové konferenci, která předcházela slavnostnímu vyhlášení. Jaké má plány do budoucna? „Zatím jsem zdolal pouze jednu cestu o obtížnosti 9c, takže si hledám další podobně těžký projekt,“ doplnil. Unikátní horolezecké hodinky pojmenované po slavném polském horalovi Jerzy Kukuczkovi, které dostal od ředitele Olympu, se mu budou určitě hodit. A kdo nakonec vešel do síně slávy? Čtyřiatřicetiletá sportovní střelkyně Kateřina Emons, která má kompletní sadu olympijských medailí a jež se zařadila mezi sportovce, jako je legendární gymnastka Věra Čáslavská nebo rychlostní kanoista Martin Doktor. Juniorem roku 2017 se stal osmnáctiletý sportovní střelec Filip Nepejchal a potvrdil tak, že talentovaní sportovci v České republice jen tak nevymřou.

Časopis 112

Uplynulo 228 let od pádu Bastily

Pokud přijedete do Paříže na Náměstí Bastily (Place De La Bastille), určitě středověkou pevnost nenajdete. 14. července 1789 ikonu despotismu srovnali se zemí francouzští občané. Znamenalo to začátek Velké francouzské revoluce a dodnes se ve Francii tento den připomíná jako státní svátek. 

V 18. století bez soudního přelíčení v ní mohl skončit každý. Stačilo se z jakéhokoli důvodu znelíbit králi. Pevnost Bastilu na sklonku 14. století nechal postavit Karel V. Moudrý, aby z východní strany chránila vstup do Paříže před Angličany ve stoleté válce (1337–1453). Na tehdejší poměry šlo o mohutnou stavbu, která už z dálky budila respekt.

Proti královskému symbolu
Za kardinála Richelieua byla přeměněna na státní vězení. V letech 1717-1718 si v něm poseděl i básník a filozof Voltaire (1694–1778). Bastila symbolizovala absolutistickou moc monarchy a jeho despotický režim, proti kterému se obyčejní lidé rozhodli vzbouřit. Za terč si vybrali právě královský žalář.

Na nic nečekat a zaútočit
14. července časně ráno obsadili skladiště zbraní v Invalidovně (Hôtel des Invalides) a odnesli si 32 000 pušek. Třemi děly přispěly občanské milice. Nikdo jim nebránil a očitý svědek, publicista Camille Desmoulins (1760–1794) si poznamenal: „Sotva získali zbraně, táhlo se k Bastile.” Více než 900 francouzských řemeslníků, obchodníků a měšťanů, dva oddíly osobní stráže a vojáci občanských milicí zaútočili na nenáviděné státní vězení.

Když se kácí les…
Obránci Bastily (80 invalidů, 30 vojáků švýcarské gardy), se postavili na odpor. Po tříhodinovém obléhání se brána pevnosti nakonec otevřela. Dav se vřítil dovnitř, odzbrojil posádku, zabil velitele a poté osvobodil vězně. Při útoku zemřelo 83 lidí a 88 utrpělo zranění. Guvernér Bastily Bernard René markýz de Launey, čtyři další důstojníci a tři členové švýcarské gardy byli zabiti rozlíceným davem.

Pozůstatky pevnosti
Po úspěšném ataku na Bastilu ji revolucionáři úplně srovnali se zemí. Jestliže tedy chcete vidět proslulou pevnost, musíte se spokojit buď s vyznačeným půdorysem na dlažbě Náměstí Bastily nebo si prohlédnout několik kamenů na zastávce metra. To, co z ní zbylo, bylo totiž použito na výstavbu pařížského mostu Pont de la Concorde.

www.rozhlas.cz/devitky

Právo na svobodu vyznání trvalo jen 18 let

9. července 1609 vydal český král a římský císař Rudolf II. listinu, která potvrzovala náboženskou svobodu v Českém království. Od vydání nejliberálnějšího zákona v tehdejší Evropě tento rok uplynou čtyři století a osm let. 

Mnoho let usilovali čeští nekatolíci o to, aby se v Českém království právně zabezpečila rovnost protestantů s katolíky. Nakonec se jim to podařilo. Přesvědčili českého panovníka a zároveň římského císaře Rudolfa II. (1552-1612), který na počátku sedmnáctého století vydal listinu zvanou Rudolfův majestát. Důvod byl zřejmý, chtěl si naklonit nekatolickou šlechtu s nekatolickým měšťanstvem, aby mu pomohli v blížící se válce s uherským králem Matyášem (1557-1619).

Středem říše opět Vídeň
Jeho mladší bratr totiž v dubnu 1608 vtrhl na Moravu a Rudolfa II. donutil, aby mu přenechal vládu na Moravě a v Rakousích. Nad českým králem se začala stahovat mračna. Bylo zřejmé, že se Matyáš nespokojí pouze s tímto soustem a bude chtít i českou korunu. Nakonec duševně nemocný Rudolf II. 23. května 1611 abdikoval a Matyáš se stál českým králem. Po dosažení svého cíle přemístil dvůr do moderní a vzkvétající Vídně a stověžatou Prahu nechal napospas svým místodržícím, které pověřil správou Českého království.

Svoboda vyznání ožívá
Podle Majestátu na náboženskou svobodu, jak se listina přesně nazývá, nesměl být nikdo nucen ke katolickému ani jinému vyznání (“náboženství své volně a svobodně bez utiskování a všech překážek”). Mrtvým měl být zajištěn důstojný pohřeb podle příslušných zvyků dané církve a nekatolíkům povoloval zřízení institucí, které měly chránit nově nabité svobody. Dále se v listině uvádí, že jak katolíci, tak protestanti mohou ve stejné míře vyjadřovat svou víru. Také se v něm apeluje na šlechtu, aby nevnucovala poddaným jinou víru, než jakou si sami vybrali. Dokument byl zanesen do zemských desek jako zákon platný pro všechny země Koruny české.

Katolíci opět vítězí
Majestát přestal platit po osmnácti letech během vlády císaře Ferdinanda II. (1578-1637). Ten ho zrušil po porážce českého stavovského povstání v roce 1620 tím, že ho jednoduše rozstřihl a spálil jeho pečeť. O sedm let později si představitelé římskokatolické církve mohli mnout ruce, protože jediným povoleným se opět stalo katolické náboženství.

www.rozhlas.cz/devitky

Tajuplní templáři. Opravdu uctívali ďábla?

Slunce ostré jako břitva se zařezává do tváří zasmušilých rytířů. Jejich bílé pláště s rudými kříži zlověstně vlají pouští. Kam spěchá odhodlaná družina? Ochránit poutníky, kteří se vydali do Svaté země? Nebo ukrýt truhly plné ryzího zlata? Vítej ve společnosti tajemných templářů!

Na konci 11. století v Palestině teče krev proudem. Během první křížové výpravy (1095–1099) se jako uragán valí rytířská vojska ze západní Evropy na území ovládané muslimy. Co mají v plánu? Znovu dobýt město Jeruzalém s Božím hrobem Ježíše Krista. Když se jim to v červenci 1099 podaří, mnoho křesťanských poutníků se vydává navštívit toto svaté místo. Je to ale pěkně nebezpečný výlet! Všude číhají Saracéni a nemilosrdně útočí na vetřelce, kteří násilím obsadili jejich zemi. V roce 1119 proto rytíř Hugo de Payens rázně bouchne do stolu a s několika francouzskými rytíři zakládá křesťanský bojový řád. Jeho hlavním úkolem bude chránit poutníky putující Svatou zemí. Málokdo tuší, že se za krátkou dobu stane nejmocnějším a největším rytířským řádem středověku. Templářský řád totiž nepodléhá žádnému králi, ale zodpovídá se pouze papeži. To mu dává daleko větší moc, než mají obyčejní rytíři. Templáři stavějí mohutné pevnosti a vybudují největší námořní flotilu v Evropě.

Někteří řádoví rytíři jedli co nejméně, aby dokázali, jak moc mají rádi Krista. Protože by ale hladoví dlouho nepřežili, měli zvláštní pravidlo: Museli jíst ve dvojicích, aby jeden dohlédl na to, že se druhý pořádně najedl!

Dívat se smrti do tváře

I když si bojoví mniši na jídlo moc nepotrpěli, byli to zkušení válečníci, kteří se rvali doslova do posledního dechu. Představ si, že v bitvě u Cressonu ze tří stovek templářů, kteří bojovali proti sedmitisícové přesile, zůstali naživu jen tři! Postupem času se z chudých mnichů-válečníků stává nesmírně bohatý řád, který půjčuje i nejmocnějším panovnickým rodinám, především z Francie a Anglie. Jak se jim to daří? Za úplatu přepravují z jednoho kontinentu na druhý peníze i jiný majetek a půjčují na úrok. V roce 1212 dokonce staví v Paříži nové řádové sídlo Templ, které slouží také jako banka. Je v ní uložena i velká část pokladu francouzských králů. Kdyby ses v té době vydal z Evropy do Jeruzaléma, v Paříži bys mohl složit peníze a na základě „stvrzenky“ by sis je pak mohl vyzvednout v Jeruzalémě. Možná tě ale zklameme, že templáři tuto moderní metodu bankovnictví nevynalezli. Například Židé už dlouho před nimi ukládali peníze na jednom místě a vybírali na jiném.  Pak ale templářům začnou horší časy. Nejprve v roce 1187 muslimský vůdce Saladin (1138–1193) poráží křižácké vojsko u Hattínu, obsazuje Jeruzalém a tím templáři ztrácejí své hlavní sídlo. Když sultán nechává popravit všechny templářské zajatce, ti se doslova perou o to, kdo půjde první na smrt. To aby ukázali svou statečnost. To nejhorší má ale teprve přijít…

Černý pátek pro templáře

Slyšel jsi někdy o tom, že pátek 13. přináší smůlu? Je to kvůli templářům. Právě v pátek 13. října 1307 francouzský král Filip IV. Sličný (12681314) nechává uvěznit tisíce templářů. Proč? Nelíbí se mu, že je templářský řád příliš mocný a bohatý. Král navíc nechce splácet peníze, které řádu dluží. Obviňuje proto templáře z toho, že uctívají ďábla. Tvrdí, že plivají, šlapou nebo dokonce močí v kostelech na kříže. Nebo že se líbají vzájemně na zadnici. Hrůza, viď? Všechno tohle si Filip samozřejmě vymyslel. Jenže král nechá templáře mučit tak dlouho, až se přiznají k jeho nesmyslným obviněním. Ze dne na den je řád zrušen a zabaven mu veškerý majetek. Podle legendy ale templáři většinu svých pokladů ukryli ještě před tím, než mohly někomu padnout do rukou. A to není všechno! Předtím, než plameny umlčí velmistra řádu Jakuba z Molay (1243–1314), kterého odsoudili k upálení na hranici, templář proklíná krále i papeže. „Dřív než uplyne rok, setkám se s tebou i s Klementem u božího soudu!“ křičí. Boží mlýny melou tentokrát neuvěřitelně rychle. Papež Klement umírá následující měsíc a mladý a zdravý král Filip za necelých sedm měsíců později. Že by náhoda?

Templářský řád působil i na českém území! Do Prahy přichází během vlády krále Václava I. v roce 1232 a o jedenáct let později se rozšíří i na Moravu. Jeho hlavním sídlem je kostel sv. Vavřince na pražském Starém Městě.