Stavba, kterou pohřbili

Je úterý 27. září 1988. Minéři systematicky kladou nálože do vyvrtaných otvorů silného pískovcového zdiva. Objevují se první buldozery. Střelmistr dává pokyn k ...

Blíží se svátek Tu bi-švat

„Zhasni, nebo vykroč, pod setmělou lampou radili se tři. Bůhví, proč sem přišli, hnáni černou žízní, pod boxerem touhy překonat svůj běh…“ Někdo mi však klepe n...

Přímá cesta upřímné mysli

Není kam utéct.Není se kam schovat.Jen bolest, slzy a pás šampiona.O2 aréna v Praze je cítit napětím a krví.Právě se rozduněl husitský chorál Kdož sú boží bojov...

Pohyblivé hroby

Neznám veselejší místo, než je hřbitov. Často si tam domlouvám schůzky sám se sebou, poslouchám ptáky, kteří mě kupodivu neruší, a dýchám jaksi zhluboka. Nedávn...

Za oponou křehké mysli

Zavřeštění.Daniel zprudka otevírá oči. Několik kroků od jeho postele muž drmolí: „Drak, had, ďábel, satan, sváděl, andělé.“ Bílá košile vstává a rozbíhá se přím...

Smaragdové nevědomí

Celý večer jsme se v Restaurantu u jednookého bernardýna přeli o to, do koho se ta krásná servírka zamilovala. Tentokrát, i když jinak nehýřím přílišným sebevěd...