Největší mýtus o operaci Anthropoid a atentátu na Heydricha

Tu scénu zná asi každý. Do zatáčky se blíží otevřený mercedes s říšským protektorem Reinhardem Heydrichem, když tu mu do cesty skočí „kolemjdoucí“ Gabčík se samopalem. Auto zastavuje, Heydrich vstává, křičí, ale z Gabčíkova samopalu nevyjde rána. Pak třeskne granát.

Tuhle scénu najdete ve většině literatury, ale hlavně ve většině filmových zpracování. Od Atentátu (1964) přes Sokolovo (1974), Operaci Daybreak (1975) nebo Lidice (2011) až po nedávný Anthropoid (2016). A právě takhle se ta událost neodehrála.

Skočit před jedoucí auto?

„Gabčík byl poměrně malé postavy a ten mercedes bylo jedno z největších aut v té době. Gabčík by měl docela problém vůbec přes tu karoserii na Heydricha vidět,“ říká Jiří Šulc, bezpečnostní úředník a autor knihy Dva proti říši (2007).

„Podle všeho i podle hlášení kriminálního rady Heinze Pannwitze, který vedl vyšetřovací tým, Gabčík skutečně nebyl blázen, aby se postavil před rozjetý třílitrový mercedes. Stál na obrubníku, o 20 cm výš. A ten brzdící mercedes k němu pomalu dojel.“ Dokazuje to rekonstrukce z roku 2012.

Rekonstrukce z roku 2012

Při ní vojenský specialista Stanislav Voděnka, badatel z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara a vojenský historik Eduard Stehlík ukázali, že když Gabčík zůstane na chodníku a auto kolem něj v zatáčce pomalu projede, má Heydricha na mušce celou dobu.

„Zatímco kdyby mu skočil do cesty, tak ho má na mušce jen v jeden moment,“ popisuje Stehlík. „Gabčík stál prakticky vedle Heydricha, na dosah. Teoreticky by ho mohl umlátit pažbou,“ fabuluje Šulc.

Každý si myslí, že ten příběh zná

Kde se nakonec vzala informace o tom, že Gabčík vběhl před Heydrichův mercedes? „Vychází z prvního hlášení gestapa, potažmo německých bezpečnostních složek: Do cesty protektorovu mercedesu vběhl muž se samopalem, vyhlašujeme po něm pátrání,“ odhaduje Šulc.

„Každý si myslí, že ten příběh zná. Pro mě bylo obrovské překvapení zjistit, že toho vím strašně málo. Nikdy jsem si třeba neuvědomil, kolika lidských osudů, se ta operace dotkla. Kolik míst fungovalo jako konspirační byty. Kolik odbojářů muselo parašutistům pomáhat.“

Vydejte se s Dvojkou i po těchto stopách. Po místech, domech a bytech spojených se jmény Gabčík a Kubiš. Poslouchejte Dvojku v neděli 11. června Den s Anthropoidem a/nebo ten den sledujte parašutisty pomocí interaktivní mapy na webu Dvojky.

www.rozhlas.cz

Václav IV.: Slabý král v nešťastné době

Když se pětačtyřicetiletému Karlovi IV. konečně narodil syn, celé království se zaradovalo. Nikdo nepochyboval o tom, že velký císař vychová stejně velkého syna. Bohužel, výchova se vymkla z rukou a Václav IV. během dlouhé vlády promrhal téměř vše, co jeho otec vybudoval. 

Václav IV. (1361-1419) v životě neměl moc štěstí. Když se ujal vlády, postihla království morová epidemie a celá země upadla do hospodářské i morální krize. Lidé neštěstí chápali jako projev božího hněvu a mnozí upínali své naděje právě k novému českému králi. Tomu se ale za celý život nepodařilo jejich očekávání naplnit.

Nezralý král
Hlavní důvod, proč byl Václav IV. nepříliš silným panovníkem, můžeme spatřovat v tom, že se stal králem příliš brzo. Už ve dvou letech (15. června 1363) ho korunoval českým králem Arnošt z Pardubic a v patnácti letech (6. července 1376) mu nasadili římskou korunu v katedrále v Cáchách. Ačkoli Václava od útlého věku připravovali na nelehkou úlohu krále, ve skutečnosti zralý nebyl. Celou dobu příprav totiž musel přihlížet, jak vládne jeho otec, a sám se naučil jen reprezentovat a poslouchat královské rádce.

Snaha někdy nestačí
I když se na začátku vlády ze všech sil snažil být dobrý panovník, vlastní neschopnost, ale i objektivní obtíže (právě vrcholilo papežské schizma) způsobily, že se stále častěji vyhýbal vladařským povinnostem. Lov, umělecké předměty, pohár vína a krásné ženy bylo to, co mu poskytovalo jakousi útěchu. Také nebylo šťastné, že se dvorských úřadů ujali představitelé nižší šlechty, kterým chyběl evropský přehled.

Bez královské koruny
Netrvalo dlouho a mladý panovník se dostal do sporů s vyšší šlechtou. Roku 1394 ho dokonce zajala a uvěznila panská jednota. Ani po panovníkově propuštění nezavládl v Čechách klid. Celkový rozvrat ještě umocňovaly neustálé spory mezi členy lucemburského rodu. Jaký byl výsledek? Prudký pokles autority českého státu a roku 1400 sesazení Václava IV. z trůnu římského krále.

Smrt přichází nečekaně
Po něm nastoupil Ruprecht III. Falstský (1352-1410), ale ani jemu se nevedlo o mnoho lépe. Proto církevní koncil konaný v italském městě Pisa znovu přehodnotil situaci a v roce 1409 opět dosadil Václava IV. na německý trůn. Nad staronovým panovníkem se ale stahovala další mračna – husitská revoluce. Když husité vyhodili z oken Václavem dosazené radní z pražské radnice, zaskočil nešťastného panovníka srdeční záchvat a 16. srpna 1419 na Novém Hradě u Kunratic zemřel.

Mistr Jan Hus. Muž, který položil život za pravdu

6. července 1415. Kostnický koncil právě skončil. Pověření biskupové nasazují muži na hlavu okrouhlou papírovou korunu, na které svítí nápis: “Tento jest arcikacíř!” Mistr Jan Hus kráčí hrdě po předměstské louce, za chvíli jej pohltí plameny. Ještě může odvolat. Ne, neodvolá, chce zemřít podle pravdy evangelia. 

Jan Hus spatřil světlo světa v jihočeském Husinci u Prachatic pravděpodobně v roce 1369. V jednadvaceti letech začal studovat na pražské Karlově univerzitě, kde nejprve získal titul bakalář a posléze se z něj stal mistr svobodného umění. Jakmile ukončil studium na univerzitě, působil zde jako profesor a v roce 1400 byl vysvěcen na kněze.

Kritika bohatých
O dva roky později již přednášel plamenné projevy v pražské Betlémské kapli. Mistr Jan Hus byl vynikající řečník, který svým kázáním dokázal strhnout obyčejné lidi a také se stal jejich symbolem. Ve svých kázáních kritizoval bohaté církevní hodnostáře a výstřednosti bohatých. Například se stavěl proti hromadění majetku nebo prodávání odpustků.

https://www.youtube.com/watch?v=OWzsKlj-JEs

Kde je skutečný život?
Hus nebyl pouze skvělý kazatel, ale také významný literát. Jeho myšlenky uznávala i odborná veřejnost. Mezi důležitá díla patří latinský spis O církvi (De Ecclesia) vydaný v roce 1413, který vychází z myšlenek Jana Viklefa (1320-1384). Tento profesor oxfordské univerzity upozorňoval na obrovský rozdíl mezi církevním učením o chudobě, prostém životě a lásce k bližnímu a mezi skutečným životem církevních představitelů.

Zákaz a obhajoba
Roku 1412 napětí mezi Husem a špičkami církve vyvrcholilo. Veřejně vystoupil proti odpustkům a papež mu zakázal vykonávat v Praze církevní obřady. Jan se odvolal na učení Ježíše Krista a odmítl papeži poslušnost. Brzy na to opustil Prahu a přestěhoval se na venkov, kde kázal pod širým nebem v okolí hradů Krakovec u Rakovníka a Kozí Hrádek v jižních Čechách. Dva roky před svou smrtí dokončil český výklad bible Postila a na jaře roku 1414 ho vyzval císař Zikmund Lucemburský (1368-1437), aby se ospravedlnil před koncilem svolaným v Kostnici.

Pravda je jen jedna
Přestože měl od něj průvodní list o osobní nedotknutelnosti, v německém městě Kostnici ho zatkli a začali vyslýchat. Na ekumenickém koncilu byl obviněn z kacířství a zástupci církve ho žádali, aby své učení odvolal a podrobil se autoritě koncilu. Hus však ze svých názorů nechtěl slevit, a proto byl prohlášen za nepoučitelného a zatvrzelého kacíře. 6. července 1415 šestačtyřicetiletého kněze spolkl nemilosrdný oheň a jeho popel byl rozprášen v řece Rýn. Krátce po této justiční vraždě začaly řinčet zbraně v Českém království, protože začala husitská revoluce. Teprve o šest století později římsko-katolická církev mistra Jana Husa rehabilitovala a v roce 1999 papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje jeho kruté smrti a uznal ho jako reformátora církve.

7 nejnebezpečnějších míst pro potápění

Už vás omrzelo skákání s padákem, BASE jumping nebo zdolávání horolezeckých cest v Holštejně v Moravském krasu? Vyzkoušejte potápění! Zavedu vás na místa, kde můžete přijít o život.   

1) Hurá do díry!

Co: Hlubinné potápění

Kde: Egypt

Adrenalin: 3 lebky

Hřbitov potápěčů. Tak se říká korálové průrvě Blue Hole, která se nachází v blízkosti východního břehu Sinajského poloostrova v Rudém moři. Z ptačí perspektivy vypadá jako tmavě modré oko spícího draka a je hluboká kolem 130 metrů. Proč tady umírají potápěči jako na běžícím pásu? Zhruba v padesáti metrech se dá totiž proplout zhruba pětatřicet metrů dlouhým sifonem. Ten láká řadu potápěčských zelenáčů, kteří pak mají problém najít tunel spojující Blue Hole s hladinou. Cestovní kancelář Expedition tours pořádá čtrnáctidenní potápěčský zájezd do egyptského města Dahab s dvoudenním výletem k Blue Hole za 19500 Kč. Pokud se k Modré díře vydáte na vlastní pěst za vstup do Blue Hole Natural Monument zaplatíte 60 belizských dolarů, což je přibližně 600 Kč.

2) Z očí do očí

Co: Potápění se žraloky

Kde: Austrálie

Adrenalin: 2 lebky

Je spousta míst, kde se můžete nechat sežrat žralokem, ale jedno je zcela unikátní – Velký bariérový útes. Z jakého důvodu? Voda je zde průzračně čistá jako na Bahamách a kolem největšího korálového útesu na světě, který je dokonce vidět z vesmíru, se to hemží barevnými rybami, mantami a stovkami žraloků. Na jihu Austrálie v okolí města Port Lincoln si můžete dát dostaveníčko s tou nejnebezpečnější parybou – žralokem bílým. Cestovní kancelář Čedok nabízí jednodenní potápění s obávaným zabijákem za 9 260 Kč. Stačí se ponořit do ocelové klece a zpříma se podívat na zoubek živočichovi, který brázdí světové moře a oceány miliony let.

3) To je ale hloubka

Co: Potápění v bazénu

Kde: Belgie

Adrenalin: 1 lebka

Začínáte s potápěním, ale tréninkové bazény už vás nebaví? Zajeďte do Belgie, kde se necelých 8 kilometrů od hlavního města Bruselu nachází nejhlubší bazén na světě Nemo 33. Školí se v něm potápěči z celého světa a často ho využívají i filmaři. Má několik úrovní a velkou kruhovou jámou je možné se potopit až do hloubky 32 metrů. V té je nechlorovaná, filtrovaná voda a probádat můžete i uměle vytvořené jeskyně. Skrz okna po stranách bazénu  zamávejte kámošům, kteří přišli jen na pivo. Navštivte oficiální webové stránky: www.nemo33.com.

To je ale hloubka

Co: Potápění mezi vraky

Kde: Pacifik

Adrenalin: 3 lebky

Myslíte si, že není možné cestovat časem? Ale je! Stačí navštívit jeden z tisíců z podmořských hřbitovů. Třeba u atolu Bikini v Pacifiku leží 93 vraků z období 2. světové války. Ponořit se můžete například ke dvěma největším vrakům na světě – k letadlové lodi námořnictva Spojených států USS Saratoga nebo k japonské bitevní lodi HIJMS Nagato. Obě přes dvě stě metrů dlouhé krásky padly za oběť jaderným testům 25. července 1946. Pokud pod polštářem schováváte prasátko, je na čase ho rozbít, potápěčská škola Happy Divers totiž pořádá dvanáctidenní expedici do Pacifiku za 169 000 Kč.

5) Kudy teď?

Co: Jeskynní potápění

Kde: Mexiko

Adrenalin: 3 lebky

Cítíte mrazení v zádech, když nastupujete do výtahu nebo do sousedovy stodvacítky? Tak se do tohoto podniku se radši nepouštějte. V momentě, kdy se ponoříte pod vodní hladinu, vás jako do kleští sevře naprostá tma a stejně jako při potápění ve vraku nebo pod ledem není jednoduché vyplavat přímo na hladinu. Kousek od starobylého mayského města Tulum v Mexiku se nachází vstup do podvodní jeskyně Cenote Esqueleto, který je známý pod zlověstným názvem Chrám zkázy. Do úzkého otvoru vede pouze krátký žebřík, z kterého jednoduše musíte seskočit dovnitř. Potápěčům se doporučuje, aby se potápěli ve dne, protože je až příliš snadné se ztratit v temnotě úchvatného jeskynního systému.

6) Vysoká škola potápěčská

Co: Potápění pod ledem

Kde: Severní pól

Adrenalin: 4 lebky

Potápěli jste se snad všude a chtěli byste zkusit něco opravdu jedinečného? Pak je potápění pod ledem disciplína právě pro vás. Vydejte se přes Špicberky na ruskou polární základnu Barneo a odtud pak vrtulníkem na Severní pól, který se nachází uprostřed Severního ledového oceánu. Odměna? Ohromující viditelnost až 300 metrů a fascinující podmořský život, který nikde jinde na světě neuvidíte. Doporučuji následující video: http://www.youdive.eu/video/1131.

7)  Tajemný rybník

Co: Jeskynní potápění

Kde: Florida

Adrenalin: 3 lebky

Když dorazíte k Orlímu hnízdu na Floridě, máte dojem, jako byste se ocitli Čechách u nějakého špinavého rybníku. Ale nenechte se zmást jeho zevnějškem. Pod hladinou se totiž ukrývá fascinující labyrint jeskyní, který obsahuje až dva kilometry značených cest. Některé jeskyně jsou rozlehlé jako tělocvična a hluboké až tři sta metrů. Ne nadarmo je toto místo považované za potápěčský Mont Everest, protože zde zahynuli i zkušení potápěči, kteří se nechali unést krásou podvodního světa a už nenalezli cestu zpět. Orlí hnízdo rozhodně není pro začátečníky. Mrkněte na následující video:

Tvarování těla pro každého

Už dlouhou dobu uvažujete nad tím, že uděláte něco pro své zdraví a zformujete svou postavu? Ale nedokážete se odhodlat? Je to snadné! Jen se musíte rozhodnout. Nyní si projděte základní rady, které vám usnadní začátek a pomohou vám vyhnout se začátečnickým chybám.

1) Zdraví je na prvním místě

Dříve než vyrazíte do posilovny nebo fitness centra, měli byste znát svůj zdravotní stav. Pokud se necítíte ve své kůži nebo víte o nějakém hendikepu, zajděte si za praktickým lékařem. Určitě vám poradí, zda je pro vás zvedání činek to pravé ořechové.

2) Přetrhnout cílovou pásku

Ne nadarmo se říká, že pokud nevidíte cíl, budete bloudit jako loď bez kapitána. Stejné je to i s posilováním. Nejdříve si vezměte do ruky tužku a papír nebo zapněte speciální aplikaci v mobilu a rozvrhněte si, jakých změn chcete dosáhnout. Musíte si vybrat reálné cíle. Je jasné, že pokud si naplánujete, že za měsíc budete vypadat jako Arnold Schwarzenegger nebo Ronnie Coleman  a přitom vážíte šedesát kilogramů a nikdy jste necvičili, cíle za tak krátkou dobu nedosáhnete. Také pomáhá vizualizace cíle: najděte si fotografii muže nebo ženy, která bude mít postavu podle vašich představ, a často se na ni dívejte. Dejte si ji například na plochu svého počítače. Uvidíte, co to s vámi udělá.

3) Příjemné místo pro cvičení

Volba vhodné posilovny nebo fitness centra je základní kámen úspěchu. Měla by být blízko vašeho domova nebo práce. Měly by být v něm všechny stroje, které potřebujete ke cvičení. Je důležité zohlednit také přijatelnou cenu permanentky, sympatický a ochotný personál.

4) Hlavně nepřepálit začátek

Pokud se už věnujete pravidelnému posilování nějaký pátek a máte dostatek času, můžete chodit do posilovny častěji. Obecně platí, že čím častěji chodíte, tím dosáhnete lepších výsledků. Nicméně pokud začínáte, doporučujeme chodit dvakrát maximálně třikrát týdně. Tělo si nejdříve musí zvyknout na pravidelnou zátěž. Když vyrazíte příliš rychle za svým cílem, začne se organismus bránit a vy budete muset udělat přestávku. Nejdůležitější pro trvalé formování postavy je pravidelnost. Jak říká v současnosti nejpopulárnější fitness model Lazar Angelov: “Buď trpělivý! Ani Řím nebyl postavený během jediného dne.”

5) Deník odhodlaného sportovce

Pokud cvičení myslíte opravdu vážně, měli byste si vést deník. Do něj si každý týden zapisujte váhu. Stačí, když se budete vážit jednou až dvakrát týdně vždy ráno s prázdným žaludkem. To je vaše skutečná váha. Můžete si také zaznamenávat procento tělesného tuku, případně obvod pasu, hrudního koše a boků. Není od věci se nechat vyfotit od kamarádky nebo kamaráda. Na fotografii bude zřetelně vidět, na jakých partiích je třeba zapracovat více než na jiných. Pohled do „neforemné“ minulosti vám také pomůže překonat krizové období za vysněným cílem.

6) Pozor! Trénink začíná

Všechny tréninky by se měli skládat z několika částí. Po pěti až desetiminutovém zahřátí organismu by mělo následovat posilovací cvičení. To by nemělo trvat déle než hodinu. V případě, že jste si stanovili za cíl zhubnout, přichází aerobní trénink, který trvá od dvaceti do čtyřiceti minut. Na závěr je důležité tělo správně protáhnout, aby svaly neměly tendenci ke zkracování. Začátečníci často tuto poslední a velmi důležitou fázi cvičení vypouští! Pak se diví, že mají veliké svaly, ale nemohou se pořádně hýbat.

7) Hodina a půl stačí

Celková návštěva posilovny by vám měla zabrat zhruba jeden a půl hodiny včetně osprchování. Neměli byste přitom zapomenout na žádnou fázi, o které zde píšeme. Pouze ti, kteří chtějí zhubnout, mohou cvičit déle. Vhodné je aerobní cvičení (chůze, běh, jízda na rotopedu aj.). Nicméně obecně platí, že pokud byste v posilovně zůstávali příliš dlouho, tělu to neprospívá a může docházet kromě jiných nežádoucích účinků také k odbourávání svalové tkáně.

8) Bez práce nejsou koláče

Víte, proč Arnold Schwarzenegger a řada dalších slavných lidí dokázala být tak úspěšná? Protože se do všeho pouštěli naplno. Proto zkuste ze svých svalů dostat maximum. Zbytečně se nenechávejte rozptylovat a plně se soustřeďte na přesné zapojení všech svalových skupin. Skvělé provedení jednotlivých cviků je nezbytné jak pro formování a růst svalů, tak pro vaše zdraví. Dávejte si proto pozor na správné držení těla. Vyvarujte se přílišnému zatěžování páteře nebo jiných částí těla. Jak jsme uvedli na začátku, nikoli velké svaly, ale zdraví je na prvním místě.

8) Shazujeme přebytečné kilogramy

Dříve než se pustíte do sestavování tréninkového plánu (několik ukázkových plánů najdete na následujícím odkazu: tréninkové plány), musíte se rozhodnout, zda chcete shazovat přebytečné kilogramy a svaly rýsovat nebo naopak přibírat svalovou hmotu. Tomu pak přizpůsobte i způsob cvičení. Chcete zhubnout? Pak zvolte oddělenější cviky, lehčí váhy a větší počet opakování. Přibližně kolem dvanácti. Přestávky mezi jednotlivými sériemi mohou být kratší.

9) Nabíráme svalovou hmotu

Chcete naopak nabrat svalovou hmotu? Potom vybírejte základní, objemové cviky a používejte těžší váhy, se kterými provedete okolo osmi opakování. Přestávky mezi jednotlivými cviky se mohou pohybovat až okolo dvou minut. Pokud jste začátečník, procvičujte zpočátku svaly celého těla během jednoho tréninku. Po přibližně jednom měsíci až třech měsících můžete změnit svůj plán. Pokud vaše tělo bude dostávat stále nové impulzy, nebude docházet k postupné stagnaci.

Z prezidentské kuchyně. Jak se vaří v Elysejském paláci?

Není žádné tajemství, že Francouzi nedají dopustit na svou kuchyni. Dokážou sedět hodiny a hodiny a při sklence vína si vychutnávat každé sousto. Životní příběh skvělé kuchařky Danièle Delpeuchové okouzlil francouzského režiséra Christiana Vincenta a producenta a scénáristu Étienna Comarova natolik, že se ho rozhodli převést na filmové plátno. Bývalá farmářka nejen že učila vařit kuchaře v USA a připravovala jídlo ve vzdálené Antarktidě, ale dokonce měla dva roky pod palcem privátní kuchyň francouzského prezidenta Françoise Mitteranda.

Film z Prezidentské kuchyně se paralelně odehrává ve dvou časových rovinách – v Elysejském paláci a na základně v Antarktidě. Pomalu odkrýváme osud hlavní hrdinky Hortense Laborieové, která se energicky vrhá do nové práce a snaží se na přání prezidenta připravovat „to nejlepší, co Francie nabízí“. V hlavní roli exceluje Catherine Frotová, jež debutovala v komedii Můj strýček z Ameriky, a v roce 1996 získala národní filmovou cenu César za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v komedii Typická rodina. Zkušené herečce se podařilo vžít do role odhodlané dámy, která si navzdory zákulisním hrám a byrokratům jde za svým cílem. I když se film většinu času odehrává v kuchyni, jedná se o lehký a komorní příběh, který nikoho nenechá na pochybách, že francouzská kuchyně je jedna z nejlepších na světě.

Filmstage (1/2013)

Rudolf II.: Císař, který pozlatil Prahu

Ačkoli mnozí Rudolfa II. Habsburského považovali za podivína, který na sklonku života propadl šílenství, pražská metropole za jeho vlády doslova rozkvetla. Na ulicích jste mohli potkat jak vyhlášené umělce, tak slavné alchymisty nebo světoznámé astronomy. 

Když se v roce 1583 římský císař Rudolf II. (1552-1612) natrvalo přestěhoval s celým dvorem do Prahy, mnohým nešlo na rozum, co ho k tomu vedlo. Hlavní důvody? Považoval České království za nejpevnější základnu svého politického postavení, Praha na rozdíl od Vídně nebyla nikdy ohrožena tureckou expanzí a poskytovala dobrý výchozí bod pro říšskou politiku. Poslední důvod byl pro melancholického císaře asi nejdůležitější: Praha se mu prostě líbila.

Císařem snadno a rychle
Rudolf II. se narodil 18. července 1552 ve Vídni jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II. a jeho vlastní sestřenice Marie Španělské. Ve Vídni prožil prvních 11 let a poté ho s dalšími třemi bratry vychovávali na katolickém dvoře španělského krále Filipa II. Ve 20 letech jej korunovali na uherského krále a v roce 1575 získal nejen českou, ale i římskoněmeckou korunu. Když v roce 1576 zemřel jeho otec, stal se císařem Svaté říše římské.

Sláva Prahou prochází
Třebaže se mu ve Španělsku dostalo nadprůměrného vzdělání, fanatické katolické smýšlení mu bylo cizí. Raději než vládnutí se věnoval umění a také v té době oblíbené alchymii. Jakmile se stala Praha centrem evropské politiky, ve městě se objevily takové osobnosti jako astronomové Tycho Brahe, Johannes Kepler, malíři Hans von Aachen, Arcimboldo nebo alchymisté Edvard Kelley a John Dee. Především na sklonku života Rudolfovu vládu poznamenala duševní choroba, kterou zřejmě zdědil po prababičce Janě Kastilské řečené Šílené. Panovníkovi se stále častěji střídaly stavy deprese se záchvaty zuřivosti a dokonce se několikrát pokusil o sebevraždu. V této době ho začali politicky odepisovat i nejbližší příbuzní. Na tajné schůzce ve Vídni habsburští arcivévodové uznali za hlavu rodu jeho mladšího bratra Matyáše.

Matyáš českým králem
Na jaře 1608 spory mezi ctižádostivým Matyášem a Rudolfem ukončil Libeňský mír a Rudolf II. se musel vzdát vlády nad Rakousy, Uhrami a Moravou. Zůstaly mu pouze Čechy, Slezsko a obě Lužice. O rok později po nátlaku českých nekatolíků vydal tzv. Rudolfův majestát, který zaručoval v českých zemích náboženskou svobodu. Těsně před svou smrtí se duševně rozložený císař rozhodl za pomoci pasovského biskupa Leopolda obnovit staré pořádky, ale už bylo příliš pozdě. Ještě téhož roku ho donutili abdikovat a českým králem se stal Matyáš. Rudolf II., milovník umění, věd a svobodného hledání univerzální pravdy o životě a světě, zemřel 20. ledna 1612. Čas hvězd a mandragor skončil a lesk zlaté Prahy jako hlavního města říše nadobro pohasl.

Jak se rodí bestseller?

Před několika týdny rozhodl britský Nejvyšší soud o nevinně jednoho z nejčtenějších spisovatelů současnosti Dana Browna, autora bestselleru Da Vinciho kód. Byl obviněn dvěma historiky, kteří v roce 1982 vydali studii Svatá krev a svatý grál, z plagiátorství. Oba autoři se ve zmíněné studii zabývají hypotézami, že Ježíš a Máří Magdaléna byli manželé, narodilo se jim dítě a jejich potomci dodnes chodí po matičce Zemi. Právě tato teorie je i jádrem Brownova románu. Co toto rozhodnutí znamená? Dan Brown se k verdiktu vyjádřil, že uspěl především jako spisovatel, a poznamenal, že: „Knihy jsou důležitou součástí naší kultury, tohle je skvělý den pro všechny, kdo knihy píšou, i ty, kdo rádi čtou.“ Ale je to opravdu vítězství spisovatele a čtenáře? Nikoli. Ve skutečnosti zvítězili nakladatelé. Díky ostře sledovanému soudnímu procesu stoupla obliba nejen románu Dana Browna, ale výrazně vzrostl i zájem o polozapomenutou knihu Svatá krev a svatý grál. Znovu se tak potvrdilo, že k tomu, aby se stal autor „úspěšným“, nestačí jen dobře zvládat řemeslo, ale je nutná i odolnost vůči tlaku veřejnosti, umění vystupovat před velkým počtem lidí (Američanům se to vtlouká odmalička) a jako jakákoli jiná populární hvězda si udržovat stálou přízeň mediální scény. U nás tuto skutečnost dobře pochopili například Michal Viewegh nebo Halina Pawlovská. A jaký je výsledek? Jsou jich plné noviny a z jejich jmen a tváří se stala skvěle prodejná značka. Škoda, že právě neschopnost spolupracovat s médii řadu dobrých autorů z našich fantastických vod diskvalifikuje, protože jsou zkrátka pro potencionálního čtenáře neviditelní. Z části za to mohou šetřiví nakladatelé neochotní investovat ani prostředky, ani sílu do podpory publicity, zčásti pak sami autoři, jimž chybí ambice prosadit se ve větším měřítku. Takže, vy, kdo máte v šuplíku schovaný geniální bestseller, nejen pečlivě vybírejte, komu svěříte jeho vydávání, ale také pracujte na své prezentaci. Právě vaše publicita totiž může velkou měrou rozhodnout o tom, jestli se stanete hvězdou fantastického nebe, nebo jen nevýraznou kometou, která nepovšimnuta proletí oblohou.

Pevnost (5/2006)

Tajná agentka, před kterou se třásli nacisté

2. světová válka. Kdo by neslyšel o nejděsivějším konfliktu v dějinách lidstva? Málo se ale ví, že proti Hitlerovi bojovaly také ženy. Vítej ve společnosti jedné z nejstatečnějších agentek 2. světové války.

Být tajnou agentkou není žádná legrace. Zvlášť když zuří 2. světová válka a nacisté mají zvláštní talent vyčenichat nepřítele jako honicí psi. Musíš mít nervy jako z oceli, zvládat několik jazyků a také umět zacházet se zbraněmi. Přesně tyto vlastnosti měla britská agentka Pearl Witheringtonová. Když v roce 1940 Němci dobyli Francii, mladá Pearl s maminkou a se třemi sestrami uprchla do svobodné Velké Británie. V Londýně si našla místo na ministerstvu letectva. Nudná práce v kanceláři ji ale nebavila. Chtěla se zapojit do odboje proti nacistům. V roce 1943 proto podala přihlášku do speciálních jednotek SOE, které tajně bojovaly ve Francii.

Dobrodružství začíná

SOE bylo zvláštní oddělení britské zpravodajské služby (jde o zkratku z anglického Special Operations Executive – „Oddělení pro zvláštní operace“). Jeho cílem bylo provádět v zemích obsazených Němci špionáž a sabotáže (prostě kazit vše, o co se nepřítel pokouší). Pro tuto činnost SOE cvičilo agenty z řad britských občanů, ale také ze zemí, které nacistické Německo okupovalo. Díky perfektní angličtině a francouzštině, výborné paměti a odhodlání mladou ženu do zpravodajské služby přijali.

Když se nedaří, tak se nedaří

Čekal ji pěkně tvrdý výcvik. Musela se naučit, jak přežít na Němci ovládaném území. „Náš výcvik, kterým jsme prošly společně s muži, byl čistě vojenský. Byly jsme připraveny je nahradit v boji,“ řekla o něm Pearl. I když byla nejlepší střelec ve skupině, na své učitele dojem neudělala. Ti ve zprávě uvedli: „Je spolehlivá, ale není to rozený vůdce.“ To se tedy pěkně mýlili! Na počátku akce se Pearl moc nedařilo. Dvakrát se pokoušela vyskočit z letadla při výsadku do Francie, dvakrát to musela vzdát kvůli špatnému počasí. Nakonec jí to vyšlo, ale jako naschvál netrefila plánované místo přistání. Dokonce utopila dva kufry s osobními věcmi v rybníce. To nejdůležitější ale zachránila – tajné zprávy zašité v lemu sukně. Odhodlaná Pearl se přesto nevzdala a v dráze špiónky pokračovala. Nejdřív pracovala jako kurýr pro francouzskou odbojovou skupinu, které velel muž s krycím jménem Hector. Jednou dokonce ujela 80 kilometrů na kole, aby doručila kódovanou depeši. Když zjistila, že je místo střežené nacisty, vzala kolo na ramena a v zimě přebrodila ledovou řeku.

Nečekaně těžká zkouška

Co se však nestalo. Jejího šéfa Hectora v květnu 1944 zatkla německá tajná státní policie – gestapo. Mladá Britka, které bylo teprve 29 let, se ze dne na den stala hlavou 3000 partyzánů! Jak se dalo čekat, brzy prošla zatěžkávací zkouškou. Krátce po vylodění Spojenců v Normandii v roce 1944 skupinu odhalili nacisté. Během tvrdého boje padla celá řada odbojářů. Pearl Witheringtonové se ale podařilo uniknout a partyzánskou skupinu zase postavila na nohy. Shromáždila více než 1500 mužů a nacisté se před ní začali třást strachem. Měli proč. Během války Pearl se svou skupinou osmsetkrát (!) vyhodila do vzduchu železniční trať mezi městy Paříž a Bordeaux. Bránila tak Němcům přisouvat posily do boje s Američany a Brity. „Kdo tuto ženu předá gestapu, dostane milion franků,“ šeptalo se mezi francouzským obyvatelstvem. Přesně takovou částku nacisté vypsali za její dopadení. Nikdy se jim však Pearl nepodařilo polapit. Ona ale zůstala skromná. „Nemyslím si, že jsem hrdinka. Vůbec ne. Jsem jen obyčejný člověk, který dělal svou práci během války,“ zhodnotila své hrdinství.

Hrdá bojovnice

V září 1944 se Pearl vrátila do Velké Británie a vdala se. Po skončení války byla někdejší agentka, nyní již paní Cornioleyová, navržena na udělení řádu, který propůjčovala francouzská armáda. Jenže v tom byl háček. Jako žena takové ocenění dostat nemohla, bylo jen pro muže. Když jí místo toho nabídli britské vyznamenání, odmítla. Proč? Považovala to za omezování žen. Řád britského impéria přijala až v roce 2004 z rukou britské královny Alžběty II. To jí bylo devadesát let. Výjimečná žena zemřela o tři roky později v rodné Francii. Takový příběh by si žádný spisovatel nevymyslel.

Pearl Witheringtonová se narodila britským rodičům ve Francii. Proto mluvila plynně jak anglicky, tak francouzsky. Když jí bylo třináct let, musela začít pracovat, aby uživila sebe a tři mladší sestry. Její otec totiž holdoval alkoholu a o rodinu se vůbec nestaral.

 

Triptych

Básníkům…

Dělejte čáry

tlusté a vrchovaté

ať přetéká miska vašich slov

která jsou lichá

jako čísla

3 a 7

Slovo je třeba znovu

vynalézt…

Dívkám…

Překopejte příkopy svých úst

do očí vhazujte kaménky

krvácejte višní jako JÁ

ať roste

jako rajská jablíčka

pod vaší košilkou

Lýtka je třeba znovu

vynalézt…

Lesu

Polykám polibky jahod

Mlčím

Nad hlavou klid

Les je vzácná věc

Mlčí, když má

I v korunách.