Narodil se během horké srpnové noci. Prý z lůna matky vystřelil jako šíp z luku nedočkavého střelce. V tu hodinu se nad tvrzí srazila dvě temná mračna. Byla podobná drakům, kteří právě roztáhli obrovská křídla chystaje se k zběsilému útoku. Vítr rval koruny staletých stromů, narážel do okenic a snažil se proniknout do všech koutů lidských obydlí. Bůh nebes se řítil oblohou s ohnivým spřežením, po hrstech rozhazoval blesky a každou chvíli zaburácel jeho mohutný hlas. Dlouhé roky boha nebes nepopadl takový hrozivý vztek. Bohyně Země se chvěla v základech a silné provazy deště ji rozrývaly tvář. Lidé z okolí raději zalezli do roklí a zakrývaje si oči a ucpávaje uši, aby nemuseli vnímat to boží dopuštění. Jen pár zasvěcených vědělo, že se v tomto nečase, v prokletý den, kdy Kain zabil bratra Ábela, dere na svět nový život.
Když porodní bába chytila chlapce do rukou, přetočil se a ještě obalený plodovou vodou vypadl na stůl. Dodnes se vypráví, jak se na chvíli postavil na nohy a udělal pár vratkých kroků. Pak se vysílený přitiskl k ňadru nádherné matky a usnul. Stoletá vědma, která celý porod sledovala skrz štěrbinu prázdných očí, se náhle protáhla jako kočka a zaskřípala: „Narodit se v prokletý den znamená neštěstí. Nebe budiž milostivo nám a celému našemu rodu! Dítě se nedožije rána!“
Otec, kterého životní zkušenosti naučily nebrat doslova všechny pověry a který věřil jen chladné oceli meče a věrnému drakovi, se rozkřikl: „Kuš, babo prohnilá! Zítra syn projde zkouškou rady starších a uvidíš, že obstojí! Místo něho, poletíš z útesu ty!“
