Pí a jeho život: S tygrem na hladině oceánu

Kniha kanadského spisovatele Yanna Martela Pí a jeho život (Life of Pi) opravdu stojí za to. Tento bestseler přečetlo přes sedm milionů čtenářů, byla přeložena do čtyřiceti jazyků a kromě jiných cen získala prestižní britskou cenu Booker Prize. Dlouho se o ní tvrdilo, že nejde zfilmovat, protože se děj odehrává na třech kontinentech, dvou oceánech, v několika časových rovinách a co je nejhorší: je plná nezkrotné fantazie. Teprve světoznámý režisér Ang Lee, který získal například čtyři Oscary za film Tygr a drak, se rozhodl barvitý příběh převést na filmové plátno. A to prostřednictvím nejmodernějších technologií ve 3D.

Kdo z koho? Chlapec, tygr nebo oceán?

Hlavní dějová linka filmu je o chlapci jménem Pí Patel, který strávil dětství v indické zoologické zahradě. Nyní se jeho rodina i se zvířaty plaví na lodi do Kanady, kde chtějí odstartovat nový život. Během plavby je ale zastihne bouře a chlapec, který jediný z posádky přežije, se ocitá v záchranném člunu s nebezpečným bengálským tygrem Richardem Parkerem. Teď ho čeká jediný úkol – přežít! Během nekonečných hodin na hladině oceánu se postupně z mladíka stává muž. Dokonce se přestává bát dvoumetrové šelmy. Uvědomí si, že právě ona ho nutí nevzdávat boj o život, i když je na pokraji sil. A mladému herci Suraji Sharmovi, který ztvárnil hlavního hrdinu, toto úsilí skutečně věříte.

Skvělá kamera, povrchní příběh

Po vizuální stránce se snímek povedl a některé scény opravdu stojí za to. Například potápějící se loď pod hladinou oceánu, tisíce fosforeskujících medúz nebo obří kytovec, který se zničeho nic vymrští z vodní hlubiny. 3D efekty působí nenásilně a dokreslují atmosféru dobrodružného filmu. Bohužel Pí a jeho svět místy působí povrchně, i když stejnojmenná knižní předloha taková není. Zatímco těžištěm celého filmu mělo být pozoruhodné hledání spirituální cesty indického chlapce, autoři ho málo propracovali a špatně vysvětlili, což je velká škoda.

Z prezidentské kuchyně

Jak se vaří v Elysejském paláci?

Není žádné tajemství, že Francouzi nedají dopustit na svou kuchyni. Dokážou sedět hodiny a hodiny a při sklence vína si vychutnávat každé sousto. Životní příběh skvělé kuchařky Danièle Delpeuchové okouzlil francouzského režiséra Christiana Vincenta a producenta a scénáristu Étienna Comarova natolik, že se ho rozhodli převést na filmové plátno. Bývalá farmářka nejen že učila vařit kuchaře v USA a připravovala jídlo ve vzdálené Antarktidě, ale dokonce měla dva roky pod palcem privátní kuchyň francouzského prezidenta Françoise Mitteranda.

Film z Prezidentské kuchyně se paralelně odehrává ve dvou časových rovinách – v Elysejském paláci a na základně v Antarktidě. Pomalu odkrýváme osud hlavní hrdinky Hortense Laborieové, která se energicky vrhá do nové práce a snaží se na přání prezidenta připravovat „to nejlepší, co Francie nabízí“. V hlavní roli exceluje Catherine Frotová, jež debutovala v komedii Můj strýček z Ameriky, a v roce 1996 získala národní filmovou cenu César za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v komedii Typická rodina. Zkušené herečce se podařilo vžít do role odhodlané dámy, která si navzdory zákulisním hrám a byrokratům jde za svým cílem. I když se film většinu času odehrává v kuchyni, jedná se o lehký a komorní příběh, který nikoho nenechá na pochybách, že francouzská kuchyně je jedna z nejlepších na světě.

Filmstage (1/2013)