Leonardo da Vinci: Snílek, který chtěl létat jako pták

Leonardo nervózně přechází potemnělou místnosti. Vypadá jako mág, který se chystá učinit mocné kouzlo. Občas dlouhými prsty zkontroluje křivky právě dokončeného stroje. Zítra přijde jeho velký den. Pokud se mu podaří vzlétnout, svět se od základu změní a lidé strnou v úžasu.

Zdá se ti někdy o tom, že létáš jako pták? Leonardo o tom snil už jako malý kluk. Dokonce byl přesvědčený, že to někdy v životě dokáže. Od malička pozoroval let ptáků. A snažil se přijít na to, jak je to možné, že se umí vzepřít zemské přitažlivosti. Na ptáky se totiž díval jako na dokonalý stroj. Jednou si do deníku napsal, že „pták je stroj řízený matematickými zákony“. Aby to dokázal, rozhodl se podobný létající stroj sestrojit. Prý se tak obával, aby mu někdo jeho objev neukradl, že raději zabednil všechna okna ve svém domě. Některé jeho návrhy ale nevycházejí z letu ptáků. Kdybys chtěl řídit jeho první vzdušný stroj, musel bys být přinejmenším superman. Krčil by ses ve stísněném prostoru a pomocí rumpálu ovládal rukama i nohama najednou čtyři křídla.

Jen pro odvážné

Když se Leonardo konečně vynořil se svým novým vynálezem, všichni si mysleli, že se zbláznil. Vypadal jako obrovská křídla nějakého ptáka z pravěku. Dnes ti to možná nepřijde tak mimořádné – všude kolem sebe vidíš různá letadla, padáky a rogala – ale uvědom si, že lidé Leonardovy doby nikdy nic podobného nezažili. Museli být fakt v šoku! Teď zbývalo jen sehnat odvážlivce, kdo jeho vynález vyzkouší. Představ si, že by volba padla na tebe! Leonardo by ti křídla připevnil na záda jako batoh. Tím bys křídla rozpohyboval. Pak bys musel máchat rukama tak rychle, dokud by ses neodlepil od země. Myslíš, že bys to dokázal? Nedokázal. Protože křídla jsou moc těžká a tvoje ruce příliš slabé. Ale Leonardo by se nedal odradit neúspěchem. Vzal by tě na střechy některého z milánských paláců v Itálii a nechal by tě hopsnout dolů. Jejda. Co by se stalo, kdyby létající stroj selhal? I na to Leonardo myslel. Měl bys na sobě připevněné měchy, které by se při letu naplnily vzduchem a při dopadu tě ochránily – tedy podle Leonarda. Nepřipomíná ti tento objev jiný moderní vynález? Jasně, airbag (čti érbek), který bývá v autech. Zařízení, které se při bouračce nafoukne, a tak může pasažérům zachránit život. A jak to dopadlo se statečným letcem? Někde se dočteme, že vyvázl se zlomenou nohou, ale s jistotou víme jen to, že Leonardův letecký pokus byl zkrátka neúspěšný.

Umělecký živel Pablo Picasso

Tak jako sopka chrlí žhavou lávu, tak jako se řeka dravě žene korytem, tak tvořil jeden z nejslavnějších umělců 20. století. Ano, mluvíme o Pablu Picassovi, který byl nejen malíř, ale i sochař, keramik, grafik, dramatik a dokonce básník.

Pablo Picasso přišel na svět ve španělské Malaze a odmalička měl velmi rád přírodu a bavilo ho podle ní malovat. Brzy pochopil, že skutečnost se neodehrává pouze na povrchu věcí, ale že je nutné proniknout pod povrch. Když jako dvacetiletý mladík přišel do centra světového umění – Paříže, ihned se rozhodl, že nebude líčit místní život v nepravdivých barvách. Chudí artisté, vyzáblí slepci, opilí milenci, ti všichni byli hlavními náměty „modrého“ a „růžového“ období.

Prosím? Hranaté slečny?!
V necelých třiceti letech vytvořil pod vlivem černošských masek obraz Slečny z Avignonu. Tento obraz vyvolal velké pozdvižení, a proto jej Picasso dlouho schovával ve své soukromé sbírce. Čím byl tak zvláštní, že způsobil takový rozruch? Tím, že nezobrazoval skutečnost, jak ji vidíme. Na obraze byly sice slečny z Avignonu, ale byly namalovány pomocí hranatých plochých tvarů. Přestože to bylo v tehdejší době šokující, tímto obrazem začíná nová éra moderního umění. Na scénu totiž přichází pokrokový umělecký směr – kubismus.

Jak maluje kubista?
Jestliže mluvíme o kubismu a Pablu Picassovi, nemůžeme opomenout ještě jednoho umělce, a to malíře George Braque (1882-1963). Tento Francouz stejně jako Picasso vytvořil obraz poskládaný z malých krychlí, takzvaných kubusů. Toho si všiml jistý pařížský kritik a rázem byl název pro nový umělecký směr na světě. Princip kubismu spočívá v tom, že předmět (od člověka po kartáček na zuby) je znázorněn pomocí jednoduchých geometrických tvarů – obdélníků, čtverců, trojúhelníků, koulí apod. Předměty tak působí dojmem, že jsou nedbale poházené na plátně a zobrazují se současně z několika úhlů pohledu. Pokud bys byl kubistický umělec a tvořil bys třeba portrét, nemaloval bys člověka jen zepředu, ale zároveň třeba ze strany nebo z ptačí perspektivy.

Guernica – hrůza na plátně
Další Picassovo dílo, které ovlivnilo světové umění, je obraz Guernica namalovaný v roce 1937. Je na něm baskické město Guernica, jež bylo během španělské občanské války zničené fašistickými bombardéry. Picasso ukazuje děsivost války a hrůzu, kterou přináší zvířatům i lidem. Guernicu vystavili na světové výstavě v Paříži a umělecký svět konečně pochopil, že Pablo je poctivý umělec, který se nevyhýbá závažným tématům. Bohužel zbytek světa obsah obrazu nepochopil a brzy nato začala nejděsivější válka v dějinách lidstva.

JÁ NEMALUJI! SVÉ OBRAZY DÁVÍM!

Technika mého obrazu je podřízena výhradně zákonitosti systematického přepisu exklusivní věrohodnosti „úděsné reality“.

Neslušný lyrismus, elegantní, krasopisné nemorálně bezpohlavní

Obrazy, posrané, hloupé, titánsky ostudné, vychladlé přepisy k blbosti abstraktní.

To vše tvoří polosyrový, vystydlý puding naší současné surrealistické aktivity.

Tuto třaslavou huspeninu pitomosti rozřezávám krápníkovým nožem svých obrazů.

 SVOU PRACÍ SE DÁVÍM. CHCI, ABY SE S NÍ UDÁVILI VŠICHNI!

Mikuláš Medek, 1951

Rudolf II.: Císař, který pozlatil Prahu

Ačkoli mnozí Rudolf II. Habsburského považovali za podivína, který na sklonku života propadl šílenství, pražská metropole za jeho vlády doslova rozkvetla. Na ulicích jste mohli potkat jak vyhlášené umělce, tak slavné alchymisty nebo světoznámé astronomy. 

Když se v roce 1583 římský císař Rudolf II. (1552-1612) natrvalo přestěhoval s celým dvorem do Prahy, mnohým nešlo na rozum, co ho k tomu vedlo. Hlavní důvody? Považoval České království za nejpevnější základnu svého politického postavení, Praha na rozdíl od Vídně nebyla nikdy ohrožena tureckou expanzí a poskytovala dobrý výchozí bod pro říšskou politiku. Poslední důvod byl pro melancholického císaře asi nejdůležitější: Praha se mu prostě líbila.

Císařem snadno a rychle
Rudolf II. se narodil 18. července 1552 ve Vídni jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II. a jeho vlastní sestřenice Marie Španělské. Ve Vídni prožil prvních 11 let a poté ho s dalšími třemi bratry vychovávali na katolickém dvoře španělského krále Filipa II. Ve 20 letech jej korunovali na uherského krále a v roce 1575 získal nejen českou, ale i římskoněmeckou korunu. Když v roce 1576 zemřel jeho otec, stal se císařem Svaté říše římské.

Sláva Prahou prochází
Třebaže se mu ve Španělsku dostalo nadprůměrného vzdělání, fanatické katolické smýšlení mu bylo cizí. Raději než vládnutí se věnoval umění a také v té době oblíbené alchymii. Jakmile se stala Praha centrem evropské politiky, ve městě se objevily takové osobnosti jako astronomové Tycho Brahe, Johannes Kepler, malíři Hans von Aachen, Arcimboldo nebo alchymisté Edvard Kelley a John Dee. Především na sklonku života Rudolfovu vládu poznamenala duševní choroba, kterou zřejmě zdědil po prababičce Janě Kastilské řečené Šílené. Panovníkovi se stále častěji střídaly stavy deprese se záchvaty zuřivosti a dokonce se několikrát pokusil o sebevraždu. V této době ho začali politicky odepisovat i nejbližší příbuzní. Na tajné schůzce ve Vídni habsburští arcivévodové uznali za hlavu rodu jeho mladšího bratra Matyáše.

Matyáš českým králem
Na jaře 1608 spory mezi ctižádostivým Matyášem a Rudolfem ukončil Libeňský mír a Rudolf II. se musel vzdát vlády nad Rakousy, Uhrami a Moravou. Zůstaly mu pouze Čechy, Slezsko a obě Lužice. O rok později po nátlaku českých nekatolíků vydal tzv. Rudolfův majestát, který zaručoval v českých zemích náboženskou svobodu. Těsně před svou smrtí se duševně rozložený císař rozhodl za pomoci pasovského biskupa Leopolda obnovit staré pořádky, ale už bylo příliš pozdě. Ještě téhož roku ho donutili abdikovat a českým králem se stal Matyáš. Rudolf II., milovník umění, věd a svobodného hledání univerzální pravdy o životě a světě, zemřel 20. ledna 1612. Čas hvězd a mandragor skončil a lesk zlaté Prahy jako hlavního města říše nadobro pohasl.

www.rozhlas.cz/devitky