Procházka karmínovým sadem

Dva jantarové měsíce
a svítí jen pro Tebe.
Ty však toužíš
po ocelových očích
Breda Pitta.

Vzpomínám,
jak kladeš
plátky sýra
do kulaté pity,
kterou kupujeme
na Korunní
u žlutolících divochů.

Pak kráčíme
karmínovou alejí
schovat se do sebe
před bludnou
mlhovinou města.

Je to čas bez roušek,
pod diktátem rodičů,
kteří myslí jen na sebe
a byt střeží bedlivě
i o víkendu.

A já Tě tak miluju,
že na chvíli vyhrávám
sám nad sebou
jako Heinrich Harrer,
který se právě prošel
po rozeklané střeše vesmíru.

I kdyby nás natahovali
na skřipci
v hnědém nebo rudém
žaláři
démoni zvrhlosti
ten plátek sýra
už z nás
nevymlátí.
Stal se naší součástí.